Na této stránce najdete chronologicky řazené články představitelů a spolupracovníků CEPu, které vyšly v novinách a časopisech.
Chcete-li vyhledat články ke konkrétním problémům, využijte vyhledávací okénko "vyhledávání na serveru" v levé části této stránky.
předchozí | 10 | následující Jsou zobrazeny články 91-100 z celkových 774
Článek Michala Klímy (LN, 12.2) není názorem nezávislého politologa, nýbrž angažovaného občana. Na tom není nic špatného, je však legitimní nabídnout i alternativní pohled. Autor analyzuje tři relativně nezávislá témata, která mají společné jediné: přímo či nepřímo se dotýkají ODS. Nejzávažnější tezí je, že opoziční smlouva znamená tichou koalici. Je to pravda?
H. J. Golden v odpovědi na článek Václava Klause přináší častou, ale ne příliš přesvědčivou kritiku situace na českém kapitálovém trhu v I. polovině 90. let. Teze, že jedinou cestou k záchraně kapitálového trhu v České republice je jeho řádná regulace, je tezí populární, leč povrchní.
Následující text je pohledem mladého ekonoma, který v době kupónové privatizace nedržel žádnou funkci, a necítí proto potřebu obhajovat "své dílo". Jde o názor normálního občana České republiky, který se zúčastnil obou vln kupónové privatizace, na nichž sice příliš nezbohatl, ale rozhodně na nich nezchudl. Investovaná tisícikoruna za kupónovou knížku se bohatě vrátila, a to nejen finančně, ale i kvůli dobrému pocitu účasti na tomto ojedinělém a neopakovatelném projektu.
Kanonáda, která se snesla k návrhu rovné daně, je neuvěřitelná. Informace, že ODS chce zrušit daňové úlevy, je v zásadě správná. Obvinění, že rovná daň zvýhodňuje jen bohaté, je však neopodstatněné. Rovná daň je neutrální koncept, který přistupuje ke všem poplatníkům stejně – ať jsou bohatí nebo chudí.
Ačkoli stav životního prostředí v ČR se dvanáct let od listopadu pronikavě zlepšil, stále existují nespokojenci, kteří straší "ekologickou krizí", kritizují konzumní způsob života a volají po omezení ekonomické činnosti člověka v zájmu "záchrany přírody". Lze tyto obavy ospravedlnit vědeckým poznáním, nebo jde o svéráznou a někdy nebezpečnou politickou ideologii?
Nikdo prý od nás nepožaduje ani korunu. To jen naši politici prý volají: Hroši se blíží, zatímco našim hodným přátelům zpoza hranic jde pouze o to, abychom jako jediní na světě měli svou historii morálně bez poskvrnky. Nic nám nehrozí, ale může být hůře - kdyby v Německu vyhrál pan Stoiber, potom by s námi přátelé už mohli ztratit trpělivost. Za následky bychom si pak mohli sami, stejně jako jsme si řekli o mnichovskou dohodu neprozřetelnou mobilizací v roce 1938, říkají prominentní zastánci "pravdy". Ale prý máme vyhráno. Pan komisař Verheugen řekl, že dekrety náš vstup do EU nezkomplikují. Je třeba pouze provést revizi restituční legislativy a uvést ji do souladu s evropským právem.
Když Argentina v r. 1991 zavedla fixní kurz své měny vůči dolaru, byla to reakce na její dlouholetou zkušenost s hyperinflací. Zavedli měnový režim, v němž každé peso bylo kryto dolarovými rezervami centrální banky, takže každý mohl kdykoliv vyměnit dolar za peso a naopak ve stálém poměru.
Je více než evidentní (a zde souhlasí i zastánci odlišných politických názorů), že Francii hrozí v důsledku rozšíření EU ztráta dnešní mocenské a geopolitické pozice, které se po několik posledních desetiletí těšila po boku Německa, se kterým na bruselském "politickém trhu" realizovala velké množství různých projektů různých vzájemných "směn".
Investiční pobídky jsou vlastně kompenzací zahraničním investorům za to, co u nás nefunguje a co nás znevýhodňuje proti standardu vyspělého světa. Tvrdí-li ministr průmyslu, že bez pobídek by investoři nepřišli, říká současně, že ve vytváření dobrého podnikatelského klimatu u nás toho vláda mnoho neudělala.
Porovnáme-li očekávané veřejné příjmy celkem – 1055 miliard – s očekávanou výší hrubého domácího produktu – 2325 miliard – vyjde nám, že stát svým poplatníkům hodlá v roce 2002 sebrat různými způsoby 45,4 % jejich výdělků. Veřejné výdaje jsou díky zadlužování státu jak známo ještě vyšší než příjmy - vůči HDP budou podle MF činit 47,6 %. V červnu se tedy překlápíme do pomyslné druhé části roku, kdy se daňoví poplatníci vyplatili státu a začínají pracovat pro sebe.
© Centrum pro ekonomiku a politiku 2005-2024 design, kód: Jan Holpuch nejml. |
RSS 2.0 |